Exotické rostliny na E, které můžete pěstovat i doma

Eukalyptus - léčivý strom z Austrálie

Eukalyptus - ten úžasný velikán z protinožců, který si podmanil svět svou léčivou silou. Představte si strom vysoký jako třicetipatrový dům - ano, až do výšky 100 metrů se tyčí tihle zelení obři. A to není zdaleka všechno, co tahle fascinující rostlina umí.

Kdo by neznal ten charakteristický svěží závan eukalyptu, když si večer nakapeme pár kapek do aromalampy nebo si přiložíme k nosu kapesník s eukalyptovým olejem při rýmě? Jeho síla je prostě nenahraditelná - uvolní ucpaný nos, uleví bolavému krku a ještě krásně provětráte celý byt.

Tenhle australský zázrak se ale nezastaví jen u léčení našich neduhů. Tam, kde potřebujete zpevnit půdu nebo ochránit pole před větrem, je eukalyptus jako stvořený. Jeho kořeny jsou jako přírodní vysavač - vysají vodu z podmáčené půdy jedna radost. Jen pozor, někdy to s tím vysušováním přežene a místní rostliny se mohou začít ošívat.

V listech má eukalyptus takovou přírodní chemickou továrnu - proto taky koala může spokojeně přežvykovat něco, co by jiným zvířatům pořádně zkroutilo žaludek. Ta nezaměnitelná vůně? To jsou právě ty šikovné látky, které si strom vyrábí jako svou osobní ochranku.

Pro naše zahrádky je nejlepší kamarád eukalyptus gunii - je to takový otužilec mezi svými příbuznými. Zvládne i naše zimy, i když mu občas musíme trochu pomoci. Jeho stříbřitě modré listy vypadají báječně v každé kytici a vydrží tam svěží jako první den.

V době, kdy se tolik mluví o klimatických změnách, je eukalyptus jako dar z nebes - roste jako z vody a cestou ještě pohltí spoustu oxidu uhličitého. Jasně, když někde vysadíte samé eukalypty, místní rostliny a zvířata nebudou zrovna nadšená, ale všeho s mírou, že?

A co teprve ty voňavé šampony, osvěžující masážní oleje nebo přírodní čističe - všude tam najdete kousek eukalyptu. Není divu, že si ho oblíbili i výrobci přírodní kosmetiky a domácí drogerie. Prostě všeuměl, co si zaslouží náš obdiv.

Echinacea - podpůrná bylina pro imunitu

Třapatka nachová - tahle úžasná fialová kráska z přírody je hotový zázrak pro naše zdraví. Možná ji znáte pod vědeckým názvem Echinacea purpurea, ale není třeba se tím trápit. To podstatné je, že tahle rostlinka je naprostý poklad pro naši imunitu.

Název rostliny	Latinský název	Výška (cm)	Doba květu
Echinacea	Echinacea purpurea	60-120	červen-září
Eukalyptus	Eucalyptus globulus	200-300	červenec-srpen
Eustoma	Eustoma grandiflorum	45-90	červenec-říjen
Encián	Gentiana	5-15	srpen-září

Představte si rostlinu vysokou jako menší člověk, s nádhernými fialovými květy, které přímo přitahují pohled. Když vás skolí nachlazení nebo cítíte, že na vás něco leze, echinacea je váš nejlepší parťák. Naši předkové to věděli už dávno - indiáni ji používali jako univerzální lék a měli sakra pravdu!

Chcete si ji vypěstovat? Není nic jednoduššího. Stačí jí dopřát sluníčko a půdu, která není podmáčená. Je to taková nenáročná spolubydlící - zasadíte ji na jaře a pak už se jen těšíte, jak rok od roku sílí a rozkvétá. Od druhého roku vám odmění vaši péči nádhernými květy, ze kterých budou mít radost i včelky a motýli.

Z echinacey můžete využít úplně všechno - od kořínků až po květy. Nejsilnější jsou kořeny po třech letech růstu, ale i čaj z květů a listů má své kouzlo. Nejvíc se hodí, když cítíte, že na vás něco leze - posiluje totiž naše bílé krvinky v boji proti votravům, co nám chtějí znepříjemnit život.

Jasně, není to žádný všelék a někdy je lepší poradit se s doktorem, zvlášť když berete nějaké léky nebo čekáte miminko. Ale jinak? Je to prostě přírodní pomocník, který by neměl chybět v žádné domácí lékárničce. Zvlášť když přijde podzim a všichni kolem začnou popotahovat.

A víte, co je na ní nejlepší? Že nám pomáhá zvládat i ten každodenní stres. Je to takový přírodní bodyguard našeho zdraví, který si získává čím dál větší respekt i mezi vědci. Ti na ní pořád objevují nové a nové super vlastnosti.

Eleuterokok - sibiřský ženšen a jeho účinky

Eleuterokok ostnitý, kterému se přezdívá sibiřský ženšen, je úžasný pomocník z daleké Sibiře. Představte si mohutný keř, který se nebojí ani drsných podmínek - vždyť právě tam, v mrazivé Sibiři a okolních asijských zemích, se mu nejvíc daří.

Tahle rostlinka je jako osobní trenér pro naše tělo. Když máte náročné období v práci, nestíháte termíny nebo se připravujete na důležité zkoušky, eleuterokok vám pomůže lépe zvládat stres. Je to jako byste měli v kapse přírodní energetickou bombu - dodá vám sílu, ale přitom je šetrný k organismu.

Co je na něm tak výjimečného? Jeho schopnost posílit naši obranyschopnost je prostě neuvěřitelná. Sportovci ho milují, protože jim pomáhá zvládat náročné tréninky, a studenti oceňují, jak jim pomáhá udržet pozornost během dlouhého učení. A co teprve jeho vliv na srdce a cévy - jako by jim dával jemnou masáž zevnitř.

Zajímavé je, že eleuterokok není žádný rychlík - své kouzlo odhaluje postupně. Je jako dobrý přítel, který vám pomáhá den za dnem. Většina lidí ho může užívat bez obav, ale jako u všeho přírodního, i tady platí - všeho s mírou.

Možná vás překvapí, že tenhle sibiřský zázrak můžete pěstovat i na své zahradě. Není to žádná choulostivá kytička - zvládne i naše zimy, jen potřebuje trochu stínu a správnou půdu. Je to vlastně takový drsňák s měkkým srdcem.

V době, kdy každý hledá přírodní cesty ke zdraví, je eleuterokok jako dar z přírody. Pomáhá nám zvládat každodenní shon, podporuje naše tělo i mysl, a přitom je tak přirozený a šetrný. Je to prostě parťák pro moderní dobu.

Eukalyptus, eustoma i erika, každá rostlina má svůj příběh a krásu, kterou nám příroda darovala

Zdeňka Horáčková

Estragon - aromatická bylinka do kuchyně

Estragon - tahle kouzelná bylinka z daleké Sibiře už dávno není jen výsadou profesionálních kuchařů. Kdo by si pomyslel, že rostlina vysoká jako dospělý člověk může v kuchyni dělat takové divy?

V každé správné francouzské kuchyni najdete svazek estragonu. Jeho jedinečná chuť, která v sobě snoubí anýz, pepř a jemný nádech vanilky, dokáže obyčejné jídlo proměnit v gurmánský zážitek. Však taky Francouzi vědí, proč ho cpou do všeho - od klasické bernské omáčky až po jejich vyhlášenou směs fines herbes.

Pěstování? Žádná věda! Dejte mu sluníčko a půdu, která není podmáčená, a on vám to vrátí stonásobně. Je to takový nenáročný pomocník na zahrádce - nepotřebuje extra péči ani hnojení. Jen na zimu ho přikryjte, ať mu není zima, stejně jako byste přikryli peřinou své dítě.

Nejlepší je trhat mladé lístky průběžně, jako když uždibujete čokoládu - po kouskách a s rozumem. Se sušením to moc nepřehánějte, estragon je v tomhle trochu princezna - ztrácí své kouzlo. Radši ho zamrazte v olivovém oleji, zachová si tak svou svěžest.

V kuchyni je estragon jako dirigent orchestru - dokáže sladit chutě do dokonalé harmonie. Šťavnaté kuře, čerstvé ryby nebo obyčejná vajíčka - všechno s ním chutná líp. A co teprve domácí estragonový ocet nebo hořčice!

Tahle bylinka není jen o vaření - naši předkové dobře věděli, proč ji používat při zažívacích potížích. Je to takový přírodní lék na bolavé bříško, plný vitamínů a minerálů. Navíc působí jako přírodní antibiotikum - co víc si přát?

Encián - horská květina s modrými květy

Když se řekne encián, většině z nás se vybaví nádherné modré květy zářící ve vysokohorské krajině. Tahle kouzelná rostlina, které se lidově říká hořec, je skutečným klenotem našich hor. Určitě jste ji už zahlédli při toulkách Krkonošemi nebo Jeseníky - její výrazné květy prostě nejde přehlédnout.

Hořec tolitovitý je asi ten nejznámější - představte si elegantní rostlinku s přímým stonkem a nádhernými tmavě modrými květy, které vypadají jako malé zvonečky. Od července do září rozzáří horské louky a člověk by se na tu krásu mohl dívat hodiny. A nejsme jediní - včelky a čmeláci si tuhle krásku taky nemůžou vynachválit.

Naši předkové dobře věděli, proč si enciánu vážit. Z jeho kořenů vyráběli léčivé tinktury - a ne náhodou. Pomáhaly při trávení a zabíjely bakterie. Však taky v Alpách dodneška vyrábějí vyhlášený likér Enzian - říká se, že po něm člověku hned líp tráví.

Tahle horská krasavice si ale umí vybírat, kde poroste. Nejradši má vápencové svahy nad tisíc metrů nad mořem, kde na ni svítí sluníčko. Je to takový přírodní ukazatel - kde roste encián, tam je příroda ještě v pořádku a člověk moc neškodí.

Bohužel, enciánu už není tolik jako dřív. Musíme ho chránit, protože některé druhy jsou na pokraji vyhynutí. Může za to hlavně to, jak se mění péče o horské louky, přibývá turistů a dřív se taky hodně sbíral na léčení.

Není divu, že si encián vybralo tolik horských spolků jako svůj symbol. Jeho krása inspiruje fotografy i umělce. A i když si můžete koupit encián vypěstovaný v zahradě, ta pravá divoká krása v horách je prostě nenapodobitelná.

V létě, když encián kvete, se horské stráně promění v modré moře. To je pak radost vyrazit na túru! A když na takovou kvetoucí nádheru narazíte, víte, že jste objevili něco opravdu výjimečného.

Epifyt - rostliny rostoucí na jiných rostlinách

Epifyty jsou naprosto úžasné rostliny, které si našly svůj domov přímo na větvích a kmenech stromů. A nebojte, nejde o žádné parazity - jsou to samostatné rostlinky, které si všechno potřebné dokážou obstarat samy. Strom jim slouží jen jako opora, něco jako přírodní žebřík.

Určitě znáte potos, tu nádhernou popínavku, co zdobí spoustu našich obýváků. V přírodě je to právě jeden z těch odvážlivců, co se zabydlel na stromech. A což teprve orchideje! Jejich vzdušné kořeny jsou hotový zázrak přírody - dokážou vytáhnout vláhu přímo ze vzduchu jako nějaký přírodní odparník.

Když se podíváte na epifytické kapradiny, třeba takovou parohovku, nemůžete si nevšimnout, jak chytře to mají vymyšlené. Jedny listy používají jako misku na zachytávání vody a živin, druhé zase na rozmnožování. Příroda je prostě geniální architekt!

V našich bytech se těmhle vzdušným akrobatům báječně daří. Vezměte si třeba potos - ten se přizpůsobí skoro všemu. Čím výš šplhá, tím větší a zajímavější listy vytváří, často s těmi charakteristickými dírkami, co všichni tak obdivujeme.

Epifyty hrají v přírodě nenahraditelnou roli. Vytvářejí domov pro spoustu malých živočichů a v deštných pralesích jsou doslova jako několikapatrové hotely pro místní faunu. Navíc pomáhají zadržovat vodu a živiny, které by jinak skončily nevyužité.

Není divu, že se tyto rostliny staly hitem v moderním interiérovém designu. Kdo by odolal možnosti vytvořit si vlastní vertikální zahradu? Třeba tilandsie nepotřebují ani květináč - stačí je připevnit na kousek dřeva nebo zavěsit do prostoru.

Pro úspěšné pěstování je klíčová vzdušná vlhkost a správně zvolený vzdušný substrát z kůry nebo mechu. Rosení je často důležitější než klasická zálivka - přesně tak, jako by rostliny byly v jejich přirozeném prostředí.

Erika - vřesovec pro zahrady a balkóny

Znáte ten pocit, když se v zimě všechno zdá šedivé a bez života? Přesně tehdy nastupuje na scénu vřesovec, tahle kouzelná rostlinka, která dokáže rozzářit i ten nejpochmurnější zimní den.

Představte si drobné, roztomilé zvonečky květů, které se nebojí vystrčit hlavičky ani v mrazu. Nejčastěji potkáte eriku masovou, takovou tu neúnavnou bojovnici, co vám od prosince do dubna předvádí svoji barevnou show - od něžně bílé až po tu nejodvážnější červenou.

Pamatuju si, jak mi babička vždycky říkala, že erika potřebuje kyselou půdu jako borůvky. A měla pravdu! Bez správné půdy a péče vám tahle kráska nepředvede svoje kouzlo. Stačí jí dopřát vřesovištní substrát, trochu sluníčka (i když zvládne i polostín) a nepřelévat - v tom je trochu jako kaktus, nesnáší mokré nohy.

Co na ní zbožňuju? Třeba to, jak se kamarádí s ostatními rostlinami. Na zahradě si báječně rozumí s rododendrony nebo vřesy, na balkóně zase vytvoří parádní dvojku s jehličnany. A včely? Ty ji přímo milují! Je to jejich první jarní zastávka na snídani, když se probouzí ze zimního spánku.

Péče o eriku není žádná věda. Na jaře ji lehce zastřihneme (jako když jdete ke kadeřníkovi pro nový střih), občas přihnojíme speciálním hnojivem pro vřesovité, a to je vlastně všechno. Odmění se vám roky radosti a květů, zvlášť když ji v zimě trochu ochráníte před největšími mrazy.

Tahle zelená parádnice se prostě umí odvděčit za trochu té pozornosti. A když vidíte, jak vám na zahrádce nebo balkóně dělá parádu i v době, kdy ostatní rostliny ještě podřimují, víte, že jste si vybrali správně.

Efedra - pouštní rostlina s léčivými účinky

Když se řekne efedra, málokdo tuší, jak úžasná je tahle pouštní rostlinka. Představte si keř, který se dokáže postavit na odpor i těm nejdrsnějším podmínkám - žhavému slunci, mrazu i dlouhému suchu. Přežije prakticky všechno, a ještě k tomu léčí!

Naši předkové to věděli svoje. V Číně ji pod jménem ma huang používají už pět tisíc let! A není divu - když vás trápí kašel nebo nemůžete popadnout dech, efedra je jako první pomoc z přírody. To díky těm kouzelným látkám uvnitř - efedrinu a pseudoefedrinu, které umí rozšířit průdušky a pomoct s dýcháním.

Zajímavé je, jak si poradí s extrémním počasím. Její kořeny se umí zavrtat pěkně hluboko do země, klidně i několik metrů! Takhle si zajistí vodu i v té největší poušti. A co teprve její příběh z Ameriky - indiáni z ní vařili čaj na povzbuzení, který pak objevili i mormonští osadníci. Není náhoda, že se jí říká Mormon Tea.

Dneska ji najdete hlavně v lécích proti nachlazení. Farmaceuti dobře vědí, proč ji tam dávají. Ale pozor - není radno si s ní zahrávat na vlastní pěst. Tohle není nějaká pampeliška ze zahrady, tohle je silná medicína, co potřebuje odborný dohled.

Pro zahrádkáře je to vděčná rostlina. Nepotřebuje žádné extra péče, stačí jí písčitá půda a pořádně sluníčka. Jen v zimě nesnáší mokro - to je potřeba ji trochu chránit. Jinak je to ale skutečný bojovník.

Vědci pořád objevují nové věci, co tahle rostlinka umí. Vypadá to, že by mohla pomoct i s hubnutím nebo záněty v těle. Není to fascinující, kolik toho taková nenápadná pouštní rostlina dokáže?

Eustoma - okrasná květina do kytic

Eustoma, téhle nádherné květině se přezdívá prérijní gentián nebo jícnovka, a není divu - je to skutečný klenot mezi řezanými květinami. Když se procházíte květinářstvím, určitě vás zaujmou její romantické květy, které vypadají jako malé růžičky z hedvábného papíru.

Ve váze vydrží neuvěřitelně dlouho, klidně i tři týdny, což z ní dělá perfektní volbu pro slavnostní příležitosti. Jejich okvětní lístky jsou jako z pohádky - jemně zvlněné, v barvách od sněhově bílé přes něžně růžovou až po hlubokou modrofialovou. Občas narazíte i na dvoubarevné odrůdy, které vypadají jako ručně malované.

Jestli si myslíte, že si eustomu vypěstujete raz dva na zahradě, tak vás musím vyvést z omylu. Tahle kráska potřebuje speciální péči a hlavně spoustu trpělivosti. Od zasetí semínek po první květy to trvá jako věčnost - někdy i půl roku! Semínka jsou maličká jak smítka prachu a bez světla nevyklíčí.

Pro domácí pěstování je lepší pořídit si už vzrostlé sazeničky z dobrého zahradnictví. Dejte jim polostín, nepřelévejte je a budou se vám odvděčit nádherným květenstvím. V kytici jsou eustomy prostě nepřekonatelné - skvěle ladí s klasickými růžemi nebo třeba s voňavými frézijemi.

Málokdo ví, že tahle kráska má i léčivé účinky. Dřív se používala na oční problémy a potíže s trávením, ale dneska ji pěstujeme hlavně pro radost a krásu. Na balkóně nebo terase v květináči pokvete od pozdního jara až do podzimu, když jí dopřejete správnou péči. A věřte mi, ta námaha za to opravdu stojí!

Eben - tropický strom s tmavým dřevem

Představte si procházku tropickým lesem, kde mezi stromy vyniká majestátní eben se svým charakteristickým tmavým až černým dřevem. Není to jen tak ledajaký strom - jeho příběh se píše už tisíce let a každý letokruh vypráví svůj vlastní příběh.

Když se na něj díváte, ani byste neřekli, že jako mladík měl světlé dřevo. Teprve časem, jako když dobré víno zraje, získává svou legendární tmavou barvu. A není to proces na rok nebo dva - může trvat i několik desetiletí! To dřevo je tak husté, že když ho hodíte do vody, prostě klesne ke dnu jako kámen.

Víte, co je na ebenu asi nejkouzelnější? Jeho všestrannost. Když si někdy sednete ke klavíru, ty černé klávesy, po kterých kloužou vaše prsty - ano, to býval eben. Smyčcové nástroje mu vděčí za svůj překrásný zvuk, a když se podíváte do starých paláců, najdete ho v těch nejkrásnějších kusech nábytku.

Eben není jen dřevo - je to celý živý organismus. Jeho lesklé, tmavě zelené listy vypadají jako by je někdo naleštil. A ty plody? Sladké bobule jsou hotovou hostinou pro místní ptáky a zvířata, která pak roznášejí semínka po okolí - příroda si to zkrátka zařídila po svém.

Bohužel, jako u mnoha vzácných věcí, i tady člověk napáchal hodně škody. Nadměrná těžba dostala mnoho druhů ebenů na seznam ohrožených rostlin. Naštěstí už dnes existují přísná pravidla pro jejich ochranu - však taky bylo na čase!

A když už mluvíme o té černé barvě - říct o něčem, že je to ebenově černé, to není jen tak ledajaký popis. Je to jako když řeknete, že je něco dokonalé. Jasně, dneska už existují různé napodobeniny, ale upřímně? Originál je originál, a ten pravý eben prostě nic nenahradí.